Protože jsem během dvou dnů potkala už třetí babičku, jak se statečně kymácela v MHD nad svými vnoučaty školního věku, začíná mě to vrtat hlavou. Dneska odpoledne to byla prošedivělá, na pohled vetchá babička, která stála nad vnukem 8-9 letým (evidentně zdravým a čilým). Včera uvolnil nějaký čtyřicátník místo babičce, která tam usadilo svou 10-11 letou vnučku a trpělivě si počkala několik zastávek, než se uvolní další místo. Mně strašně vrtá hlavou, proč to ty babičky dělají, je to nějaký druh opičí lásky? Maminky se kymácejí nad svými ratolestmi školního věku dost často, což moc neřeším, ale přesto jsem si všimla, že takřka nikdy maminka dítě neupozorní, když nějaká babička nebo dědeček přistoupí a bylo by vhodné jim uvolnit místo.

Proč ta rezignace na základní společenskou výchovu? Je to tím, že lidé předpokládají, že bezohlednější člověk bude v dnešní společnosti úspěšnější? Nebo jsou lidé prostě natolik utahaní z práce a povinnosti, že se jim vychovávat a dohadovat se s dětmi nechce? Jak je to u vás, je pro vás důležité naučit dítě i společenskému chování nebo jste rádi, když vůbec pořešíte školu?