Přidat odpověď
Ráda bych se připojila k tématům, kterých je tady na toto téma v poslední době celkem dost.S manželem jsme od sebe, ale z praktických důvodů kvůli hendikepovaným dětem spolu stále žijeme. Mu to tak vyhovuje, já dost citově strádám. Léta obdivuji v naší firmě jednoho muže(jedno odrostlé dítě z bývalého vztahu, s manželkou jsou také od sebe) a já jsem mu byla vždy pravděpodobně také sympatická, zdálo se, že se mu líbím. Když byla příležitost společně pracovat na jednom projektu, ze své vlastní iniciativy se k naší skupince připojil, ač nemusel, mohl si vybrat klidně nějakou jinou. Začalo to mezi námi jiskřit, dlouhé pohledy, občas i nenápadné něžnosti, hlazení, nikdy ale dál nezašel, jakoby čekal, až zase vyjdu trochu napřed já. Když jsem ale udělala vstřícný krok já(bylo těch kroků tedy několik a pokud by měl zájem, tak by na ně prostě zareagovat musel), najednou se jakoby zarazil a ten namlouvací tanec přestal najednou tancovat. Nejsem naivní, jednoduše přestal mít zájem, ať už byl důvod jakýkoliv a já už ho dál uhánět nechtěla. Obrečela jsem to, ale řekla jsem si, že mi stejně o sex nejde a budu ráda, když ho budu mít vedle sebe i jenom jako milého kolegu. Jenže od té doby se jeho vztah ke mně začal prudce zhoršovat, jakoby mi házel pracovně klacky pod nohy, vydeptával mě, vyoutoval ze svých přátel, takže jsem se dostala do fáze, že na mě byl doma hnusný a cynický manžel a pak ještě jsem něco podobného měla v bleděmodrém v práci. Dala jsem výpověď a našla si práci novou. Teď jsem už mimo dění,ale vše mi v hlavě tak nějak dojíždí a nemohu se s tím srovnat. Nešlo jen o flirt, toho člověka jsem léta obdivovala jak lidsky, tak pracovně. V pracovním kolektivu byl velmi oblíbený, lidé ho měli rádi, s každým se přátelil a nesnášel tam nakonec jen snad mě.
Nedokážu pochopit proč to došlo do této fáze, rozumíte tomu někdo? Kdybych ho odmítla já, tak by se tento postoj dal pochopit, ale když to v podstatě utl on? Já se k němu i nadále chovala hezky, bez zatrpklosti
Předchozí