Vy tady jedete na výkon všechny

Já jsem se snažila obrnit před zimou a splíny, ale už se v tom začínám pomalu topit. Sbírali jsme kaštany, udělali si doma šípkový sirup, nakoupili svíčky...dokonce i ty cesty do-ze školy jsou pěkný, v tom sychravém podzimu. U nás je to tedy koncert barev.
Ale stejně na mě leze smutek. Pomalu pozoruji, že mi odchází kámoška, naše kolií seniorka. Je jí 14. Ona se pořád ještě drží, vítá u branky, má velkou chuť k jídlu (leze do mísy i juniorce), ráda chodí na kratší procházky. Ale fyzicky prostě odchází. Má šedý zákal a zadní nohy jí začínají zrazovat. Na dlažbě jí to klouže a nohy jí jdou od sebe a padá zadek. Někdy se k ránu na verandě počůrá, tak jí chodím ráno pouštět ven.
Je to moje věrná přítelkyně, vůbec si neumím představit, že by tu nebyla