Vím, na co se ptáš, a ano, mám. Druhorozenou. A opravdu to není naše zásluha jako rodičů. Má takovou povahu, neměla nějak speciální výchovný přístup. Mívám z toho výčitky, ohlídá si vše sama, upozorní sama, co je třeba, zařídí si, nezapomene...První a třetí dítě jsou v tomhle její opaky, takže na ni spoléhám a ty dvě neustále řeším, tzn, věnuji se jim a jí ne. U čtvrtého dítěte zatím nevím, je jí 5.