A co takhle respekt k zájmům jiných, a protože je to dítě, potřebuje s tím trochu pomoc (odvézt na trénink a tak). Jo chápu že na zápasech se nebude vrcholně bavit, také bych pochopila, že tam půjde jen občas, ale prostě je to jeho syn, kterého to asi potěší, už z tohohle důvodu nejde averzi vůči fotbalu překonat? Myslím si, že to je jedna z příležitostí, kde se buď tvoří hezký vztah, anebo naopak netvoří, spíš kazí, a pak někdy v budoucnu se hledá, proč jsme si tak odcizení. Jo jasně, že trochu spekuluji, protože nevím, jaká je vaše situace mimo tuhle záležitost.
Vyčítat něco, smysl nemá, to způsobí jen to, že ten druhý půjde do obrany.