U nás je to přesně naopak. Já jsem ta, která fotbal fakt nemusí.
Mladší syn hraje. Hraje i manžel a kdysi hrávali oba dědečkové. To ale vůbec neznamená, že se na syna nepůjdu ani podívat na zápas! To by mne hamba fackovala. U nás tréninky neřešíme, to chodí sám. Ale zápasy, pokud mohu a stíhám, se alespoň na chvíli jdu podívat. Bohužel většinou hrají , když sem v práci (dneska od devíti ráno, a já dorazím domů odpoledne po práci). Na zápasy ven jezdí manžel - hrávají dopoledne a to vařím. Anebo jedu se starším synem na kolo.
Chci říct, že i když ho fakt nemusim, umím zatnout zuby a jdu tam. Po akci pochválím (moc tomu nerozumim) a jdeme spolu domů.
Nechápu, proč Tvůj muž nezatne. Já bych startovala, ale ne kvůli tomu, že se o vše staráš jen Ty. Naopak, udeřila bych, proč zazdívá vlastní dítě a nepodpoří ho v jeho koníčku. Tohle je mnohem horší, než to, že Ty si to odsedíš na tribuně a on ne.