Přesně takto jsem vedla a vedu děti já. Ale přiznám se, že to nebyl záměr, že mi to tak přijde přirozené. Ale u sebe právě vidím prapůvod mého "problému" v tom, že jeden z mých rodičů se náznak něčeho podobného a pro něj nepochopytelného pokusil a pokouší ve mně vylepšit. Prostě bych měla být lepší, tzn. jako ona. Naopak absolutně u mě neoceňuje některé, myslím, ocenitelné vlastnosti, které mám třeba po tátovi, na něm je oceňuje, ale pro ženu nevhodné. V práci mi do toho nemluví, tedy mluví, ale to jde mimo mě, přijde mi tam logické, že jsem na svém.