"A to je asi tak to jediné, co bys s tím mohla dělat."
- ano + bych z toho mohla vyvodit důsledky pro náš vztah

"Naštěstí. "
- jak kdy

"Co udělá manžel se svým bytem, je čistě jeho věc"
- z právního hlediska bezpochyby ano. Ale pokud by MM bez porady se mnou daroval polovinu svého majetku někomu,přišlo by mi to více než divné a vyvedlo by mě to z míry.

"Když já rozfofruju svůj majetek, tak se mé dospělé děti taky nemají co podivovat. To si jen tady na Rodině x lidí myslí, že mají nějaký nárok dědit."
- jak kdy. Pokud se původně nemajetný rodič vlastní pílí a vlastními schopnostmi přijde k majetku, očekávala bych, že alespoň část odkáže svým dětem. Ale pokud ho ve stáří pro vlastní potěchu rozfofruje, no řekněme, je to jeho věc.
Pokud ovšem rodič ve stáří rozfofruje majetek, který sám kdysi zdědil, a dětem neodkáže nic, jeho věc to v mích očích není.

"Když můj manžel zdědil barák, tak jsem absolutně neřešila, co s domem udělá. Byla to jen a jen jeho věc. "
- až (zřejmě) zdědím část baráku, promluvím si s manželem, co s tou mou částí uděláme.
- když měl MM dědit a měl si vybrat, jestli dostane peníze nebo barák, mluvil se mnou o tom, kterou možnost si má vybrat - nepovažoval jen a jen za svou věc, jestli domů přinese peníze, nebo jestli rodinu uvrtá do rekonstrukce domu a posléze ji přestěhuje

"My máme kde bydlet a to je na celé věci to podstatné. "
- to my také, přesto se mnou MM mluvil o tom, jestli se chci přesunout z bytu (pěkného, velkého) do domku se zahradou

"Dědit, získat před sňatkem..... partner do toho absolutně nemá co mluvit."
- z právního hlediska ne, ale značná část lidí považuje za samozřejmé, že s partnerem diskutuje o větších přesunech majetku pouze jednoho z nich