"Omezení styků je příjemné, ale nevděčné, vrátí se to k člověku jako bumerang."

Jak? Pokud poctivě a s nejlepším vědomím a svědomím vyhodnotím, že mě styk s daným člověkem ničí, tak JAK se mi to může vrátit?

"Ale kdo to ustojí a dokáže ze sebe setřást pocit viny, že je u části rodiny za špatného, svou duševní rovnováhu si omezením nebo úplným zrušením styků asi může zachránit."

No, tohle je asi klíčové. Za sebe říkám, že to je přesně to místo, na kterém je potřeba zapracovat. Vůči komu máš mít jaký pocit viny a kdo by měl na tuto vinu právo? Nenapadá mě nic jiného, než kdyby člověk odmítl zajistit svůj díl starosti o bezmocného rodiče a nechal to celé na hrbu sourozenci, ale jinak to vnímám tak, že máme-li vůči někomu pocit viny a nemyslíme si, že bychom ho měli mít, tak je VÝHRADNĚ NA NÁS se s tím duševně srovnat a nepodléhat tomu, co si o tom myslí kdokoli jiný, protože nikdo jiný prostě není schopen to posoudit.

Pokud mám dobrý důvod nemít ráda strejdu Pepíka, tak by mi mělo být úplně jedno, jestli si tetička Mařenka myslí, že je to ode mě ošklivé, protože tetička Mařenka s ním nemá ty zkušenosti co já. A jestli chce se mnou tetička Mařenka přerušit styky, protože nemám ráda strejdu Pepíka (z mého pohledu naprosto odůvodněně), tak je to její volba, kterou nemohu a ani nechci ovlivňovat.