Zvládám to podobně jako Rose - kdysi mi kamarádka poradila, ať si představím, že jsem v bublině a nic tam ke mně nepronikne. Docela to funguje, nejsem pak ze setkání tak vyšťavená. Jinak se upírům vyhýbám, ale v rodině je jasné, že to většinou není možné. Zkus bublinu, musíš si ji představit ještě než se s dotyčnou setkáš a když už jsi s ní, představuj si, jak se všechno od stěn bubliny odráží a nic k tobě nemůže. Já se do toho občas tak vžiju, že potom i hlas upíra, když mluví, slyším jakoby z velké dálky.