Vis, monty, uplne vsecko ne, ale koupim toho dost, co si preje... většinou vymeknu. ... pocka si, o to větší ma pak radost. ..

A vis proc?? My rodiče, ac jinak hodni, pecujici atd. Ale naše prani moc neresili... v podstatě se nikdy ani moc neptali... ne ze by hračky nedávali, ale třeba postýlku pro panenky, po které jsem spoustu let toužila, jsem dostala v 10,5 letech- kdy uz me fakt nebrala.... globus jsem nedostala vubec...
ono taky ta komancu byl problém co sehnat, ze...

Me se to pak v pubertě prehouplo do pocitu, ze na me nezáleží a bylo mi materialno dost jedno ....ve smyslu, ze dopřát si a udelat si radost je zbytecne, stoji to zbytecne penize a je to vycitku svědomí hodne. ..

Diky tomu, ze jsem hned po maturitě odešla do Prahy, pomalu jsem začala přemýšlet jinak...