Ráchel,
co je to zavčas zlikvidovat? Říct si, jsem starý a nemocný, co když to se mnou sekne, tak dokud fyzicky můžu nebo dokud mi paměť slouží, to spálím? A pak žít třeba ještě dvacet let s tím, že bych si rád přečetl a zavzpomínal? Tu ženu měl nejspíš moc rád a možná se k těm dopisům rád vracel a těšil se jimi, když mu nebylo dobře. A pak jednoho dne už neměl šanci je zničit. A nebo možná i chtěl, aby se na ty dopisy přišlo.
Podle mě je nefér smýšlet o dědovi tak, že od něj nebylo fér si dopisy nechat.
Zamiloval se jinde, ale zůstal s rodinou.
Teď mě pro změnu napadly Madisonské mosty