Kaipo to je jistě zajímavé téma k zamyšlení.
Vývojová dysfázie je pro širší veřejnost jistě nové téma, v odborných kruzích je tomu samozřejmě jinak. Situace se obecně za posledních 5-6 let výrazně zlepšila a informovanost u rodičů i odborníků stoupá (odborníkem v tomto případě myslím dětské lékaře, učitele, logopedy - nezaměňovat s klinickým logopedem ).Stále se ,ale setkávám s velkým množstvím lidí,kteří zaměňují dys poruchy a vývojovou dysfázii.
V tomto ohledu musím velmi ocenit přínos sociálních sítí a internetu. V době ,kdy já jsem řešila synovu dgn byl velký problém najít informace a pracovní materiály, postupy práce s dětmi prakticky neexistovaly. Hodně záleželo na kvalitě specialisty ke kterému se člověk dostal a i tak jsem si veškeré materiály nakonec vyráběla sama. Teď sdílení informací např. na FB aktivním rodičům velmi pomáhá.
K histori - dysfatici jistě existovali i v minulosti a to jak "dopadli" hodně záleželo na stupni postižení. Osobně si myslím,že lehčí formy především expresivní dysfázie mohou při vhodné logopedické péči vést normální život a okolí ani nemusí vnímat nějaký problém,max. jistou nemluvnost nebo horší vyjadřování.
U receptivní nebo smíšené formy je to horší,tam bych to viděla (opět dle míry postižení) na zvláštní školu až ústavní péči.
Z vlastní zkušenosti by můj syn bez mé intenzivní péče (a samozřejmě péče odborníků ) a možnosti integrace ve škole skončil jako nevzdělávatelný jedinec ve zvláštní škole a pak asi jako dospělý buď v ústavu nebo někde u lopaty. Ale spíš si myslím,že v ústavu.
Řešila jsem to několikrát s tchýní (učitelka a pěstounka několika problematických dětí) a ta mi potvrdila,že osobně tyto děti musela bránit před umístěním v ústavech. A jenom proto,že byla vzdělaná v oboru a ochotná vzít na sebe zodpovědnost za tyto děti se jí podařilo je nejen uchránit před pobytem v těchto zařízeních ,ale i je připravit do života,tak že byli schopni se uplatnit a mnohdy i velmi úspěšně. Také mi potvrdila,že dětí s podobnými problémy v minulosti nebylo zrovna málo - jen nebyly vidět,protože končily v ústavech.
PS: receptivní a smíšená dysfázie se sama v dospělosti nesrovná