Tino,

¨jo, jo, to jsem nerozepsala, protože podstatou toho mého románu mělo být, že dříve tohle nikdo vůbec neřešil, dítě bylo většinou považované za mentálně postižené a podle toho se s ním jednalo. Ty projevy narušené hrubé a jemné motoriky tomu jenom nahrávaly.

Ale jinak jasně, "můj" dysfatik ve třídě má v těchto oblastech výrazné nedostatky...ale je super vidět, jaké pokroky dělá. Teď má za cíl naučit se skákat přes švihadlo, je na něm vidět, jak ho štve, že mu to nejde. Od první třídy udělal velké pokroky ve výtvarce a pracovkách a pro někoho možná nepochopitelně právě v těchto předmětech potřebuje pomoc asistentky víc než třeba v matice. A právě díky té dřině, která odlišuje dnešní dobu od té minulé, je jasné, že jsou to většinou chytré děti. Tenhle můj patří mezi 8 nejlepších v mé třídě, zatím zvládá i v češtině lépe než většina ostatních, nejslabší má prvouku, kde se naplno projevují ty nedostatky související s řečí, tedy menší slovní zásoba a často pro něj nesrozumitelné a bezobsažné pojmy. Zrovna vymýšlíme s asistentkou, jak mu v téhle oblasti ještě víc pomoci.