Mně se jednou vysmál číšník v Praze, že se neříká do školI, ale do školY. Normálně stál opodál a vysmíval se tomu, že mluvím spisovně a nemám to trapné pražácké Y. Rychle jsme dopily a odešly, mladík vypadal nasraně, když jsem si nechala do desoše vrátit. Patrně si dodnes myslí, že na Moravě jsme takoví burani, že nedáváme dýška
U nás se to nerozlišuje a neslyší to ani švagr s absolutním sluchem.