Ruth,

děkuji, to je přesně to, co jsem myslela.

"Svědomí nebo co to je asi dostane nejvíc zabrat právě v těchto případech, kdy nejde o život ale "jen" o vymrnčování si zbytečné pozornosti." -to je přesné, protože když jde o život, tak má většina lidí asi jasno, ale u té zbytečné pozornosti je tam spousta aspektů - empatie praví "je opravdu zbytečná? ten člověk může mít úzkosti, potřebovat si ověřit, že na něm někomu záleží" to vše je hluboce lidské a pochopitelné. Na druhé straně ten pečující má často na starosti i jiné lidi a nemůže se "roztrhnout", a jeho postoj (poskytnu to nutné, a u toho nenutného jen část toho, co požaduješ) je také hluboce lidský a pochopitelný.

"Seniorský věk je nemilosrdný v tom, že nastaví zrcadlo a účet. Jak jsi žil, to ti v osmdesátce spočítám a zvýrazním, říká vyšší síla (bůh, příroda, vesmír). "

To zní hezky, ale nerada bych se v tom ukvapovala. U mých pěstounů to myslím platí - celý život žili čestně a k lidem kolem sebe se chovali hezky, a teď v žádném případě nejsou OSAMĚLÍ, všichni se k nim rádi vracejí.

Ale co když je někdo přesně takový, ale děti se mu "nevyvedou" - to se může stát každému, nevím, zda to lze úplně ovlivnit, případně tam sehrají roli i jiné aspekty bez jeho možnosti to ovlivnit - zkrátka, já mám okolo sebe pocit, že tato zásada víceméně takto funguje, ale nechtěla bych se ukvapit a ublížit někomu, komu to třeba takto nevychází.