překopíruju sem pár úryvků z jednoho velmi obsáhlého článku co platí u nás...

Odborníci uvádí, že existují poruchy osobnosti a chování, které se promítají ve všech sociálních vztazích, zatímco jiné se promítají pouze ve vztazích důvěrných, intimních. Tuto druhou variantu představuje nejzávažnější typ, abúzivní osobnost, který se vyznačuje těmito charakteristikami:
- zuřivostí
- tendencí obviňovat oběť

U partnerů je způsob komunikace velmi důležitý. Může přispívat buď ke vzájemnému porozumění nebo ke vzniku neshod a konfliktních situací. V případě DN vede k agresi.

proč používá manipulace k prosazení vlastního názoru, proč tak často užívá výčitek. (například výčitek: "Ty mi furt jen vyčítáš" :-D jako fakt )

...má podle svého přesvědčení právo ji potrestat, má např. právo jí něco nařídit, (...) má právo na ni křičet, podle jeho přesvědčení ji může (...) nadávat hanlivými slovy...

došlo mi i třeba že vysvětlovat co vlastně provádí když má kecy na kočky (jak ráda připomínám - prvního kocoura mi přinesl on sám ze svého rozhodnutí a jakože z lásky... ale přesto jsem za hajzla když ty kočky nedám pryč) nemá cenu´, pač je to taky jedna z forem agrese...

Necítí zodpovědnost za týrání, svalují vinu na oběť (kdybys poslouchala, kdybys neprovokovala). (...) V drtivé většině nejsou agresoři nemocní sadističtí psychopati. Jsou „pouze“ mimořádně egoističtí a egocentričtí. Agrese a krutost, která je s nějaké míře v každém člověku, proto nemá u nich větší zábrany k bujení, je plně k dispozici jejich „kojeneckému“ charakteru a chování vybočující ze společenské normy. Agresor nemá žádný vědomý pocit viny. (...) Chybí mu pohled na nemorálnost svého jednání.

Sám agresor necítí potřebu přizpůsobovat se. Avšak pokud tak partnerka nečiní, následují tresty.

Manipulaci používá celoživotně, od dětství, je zakódována v jeho paměti. Tento typ bývá dobrým pozorovatelem slabin a chyb druhých, aby je mohl kdykoli využít. Vědomě v neprospěch obětí manipuluje 20 % manipulátorů, 80% si své manipulace neuvědomuje. Spíše je uspokojuje jejich moc. (...) Neuvědomují, jaké důsledky má manipulace na partnera, u kterého klesá sebevědomí, vzniká stres, deprese, následuje rozvrat vztahu.

Agresi považuje většina odborníků za naučený styl chování, získávaný na základě zkušenosti. Jde o učení nápodobou, o učení podle vzoru, které přenáší do svého chování.

Agresoři si vytvořili vlastní obraz o sobě jako o dokonalém muži, jenže nesplňují některou z kvalit, proto jsou frustrování, nespokojeni sami se sebou a situaci řeší násilím v rodině. Jsou přesvědčeni, že jsou to oni, kdo jsou oběťmi žen, nikoli naopak, protože ženy nedělají, co oni chtějí. Agresivní jednání popírají. (ÚPLNĚ BYCH TO NĚKAM VYTESALA!!)

Je velice těžké se od tyranizujícího partnera definitivně odloučit. Je totiž bolestivé smířit se s tím, že nikdy nezískáme akceptaci od osoby, kterou máme rádi (já bych opravila "měli rádi"...). Náprava vztahu je možná tam, kde ohrožující osoba přijímá zodpovědnost a je motivována k zásadní změně svého chování. Ve většině případů dlouhodobého týrání však tyto předpoklady pro ozdravení vztahu chybí.

Jakkoliv třeba i chybí racionální podstata, pouhé přesvědčení jedince, že někde udělal chybu – ať už skutečnou, nebo pomyslnou – narušuje jeho rozpoznávací schopnosti a brání mu ve správném a racionálním zhodnocení situace.

Umění manipulovat spočívá v tom, že dotyčný partnera dokonale zmate a vyvolá v něm pochybnosti o sobě samém.