Děkuju všem!
Ta škola se to teprve učí, chápu to, Ríša je vlastně průkopník..

Dnes jsem vstala s depkou, jeli jsme něco vyřídit s mým otcem, R.dědou - a jak většinou působí, že před tím zavírá oči, že si nepřipouští, že ten kluk má problém, tak na mě poznal a promluvili jsme si o tom. To mi taky moc pomohlo.

Je to vesnická škola (ve městě), ve třídě 13 dětí. Ríšova jediná fungující motivace je láska - ten kolektiv, ta asistentka, že jsou na něj milí, že ho mají rádi, že mu pomáhají a berou ho. Kolektiv je k tomu vedený výborně, ve škole i doma.
O změně školy uvažuji, ale toto stále převažuje jako velké plus. Dělá toho málo, potřebuje dopomoc u všeho, střídá se u něj asistentka s učitelkou, pomáhají i děti - bojím se, že ve spec. škole s dalšími hendikepovanými dětmi by už dělal úplné houby. A taky mu to nechci brát. Co by pak mu zbylo z normálního světa?

Takže už jsem se domluvila s asistentkou, stavím se za ní a proberu - jinak to nejde, máte pravdu.
Vaše rady pro mě moc znamenají, nejtěžší pro mě je být na to sama, tak se nezlobte, že "furt cosik".. :)