S tchánovci mám vztah korektní a chladný (chladní jsou ostatně i k našim dětem, vlastně jim jsou jedno, přestože se tváří jinak - nikdy je nehlídali, neposadili si je na klín, nevozili v kočárku,... a teď se diví, že k nim vnoučata chodí jen velmi málo). My je navštěvujeme tak dvakrát do měsíce, sedíme, tchyně má puštěnou televizi....Když je třeba pomoct s něčím, co je nad jejich síly, pomůžeme.
Moji rodiče jsou úplně jiní, pro nás a pro děti by se rozkrájeli, děti milují a naopak.
Neříkám jim nijak, je to sice neslušný, ale pomoct si nemůžu.