Kdepak, Anett. Všechno je jinak. Jen popis jedné strany. Tchyni mi každý závidí. Ona si prostě myslela, že když takhle fungovali s jejíma tchánovcema, že je to asi norma. Učily jsme se obě. Ona třeba umí udělat krásné Vánoce. Trávíme je společně.
Je to akční, čupr baba. Chodí, lyžuje, v divadle je pečená, vařená. Má hromadu kámošek. Je aktivní zahradnice. Pečovala o nemocného tchána, pak tchyni, nakonec o maminku. Ta zemřela a v ten samý rok onemocněl syn. Když bojoval o život, tak se zhroutila. Ale vzpamatovsla se a zase jede. Zaskakuje za manžela, když potřebuju odpojit nebo napojit syna na výživu. Naučila se pečovat o kolostomický sáček... Cokoliv, co je třeba.
A prázdniny s babi na chatě na přehradě, to je pro děti top. Syn tam, bohužel, už kvůli centrálu nemůže. Ale to blbnou, jezdí v kanoi, opékají buřty, chodí na výlet.

Dar z nebes je moje tchyně.