Půlko, když si představím, že miluji budoucí vnoučata, což není těžké, stejně si myslím, že jejich hlídání není pouhá kratochvíle, ale dost značná námaha a velká odpovědnost.
Nejsem zastáncem služeb v rámci rodiny na principu něco za něco, a myslím, že by to ani nefungovalo. Ale jsem dost při smyslech na to, abych věděla, že matčina radost z mých dětí při mé nepřítomnosti nesla povinnost s nimi vstávat, něco jim vařit, vymyslet, dát pozor, aby se jim nestýskalo, nezranily se.. Zkrátka je to něco jiného než jít do kina

Ale z mnohých příspěvků to vychází tak, že větší lebedění než hlídat vnoučata, si ženská v klimakteriu nebo ještě později ani nemůže vymyslet a měla by být za to víceméně vděčná. Nad tím trochu kroutím hlavou.