Mám velké štěstí, že mám dvě babičky, které rády pomůžou když potřebujeme. Neberu to jako samozřejmost, ale jako velký bonus, nebo jak bych to řekla.
Ráda je pozvu o víkendu na oběd, koupím maličkost pro radost, nebo něco pro ně vyrobím... Příležitostně zajedu nakoupit atd. atd....
Z těchto babiček je jedna nevlastní. Vlastní babička dětí zájem neprojevuje, stačí jí vidět děti 2x do roka a má vystaráno. Tohle respektuji, ale nechápu. Jsem přesvědčená, že je to pro obě strany škoda, ale to je její věc.
Jinak si babičky berou děti i na prázdniny, za což jsem velmi vděčná, také jsem měla takové prarodiče a moc ráda na to vzpomínám a máme to v rodině hodně zakořeněné, pomáhat si, mít o druhé starost.
I já pak hodlám svým dětem v tomto směru pomoci, pokud to bude v mých silách. I touto cestou to pak vlastně vrátím.