zvířevdíře,
to záleží na konkrétním člověku.
My máme jednu "náhradní" babičku, což je původně kamarádka mého bývalého manžela. Má i vlastní vnouče, ale syna odjakživa bere jako svého a vzhledem k tomu, že to vlastní vnouče bydlí za Prahou, tak ho např. nevodila do školky a ze školky, zatímco syna ano. Tři roky s námi dokonce bydlela. My sice její rodinu neznáme jinak než z vyprávění a oni nás taky ne, ale ten fakt, že má "jejich" babička ještě jednu rodinu tak nějak akceptují.
Podotýkám, že nikdy nebyla do ničeho nucena a ani by se nutit nenechala.