Jo a ještě k té "ochotě hlídat".
My máme babičky tři. No, vlastně čtyři, když budu brát i manželovu maminku. Takže mám jisté srovnání.
Moje matka je také "ochotná hlídat", pokud se tedy dá o téměř čtrnáctiletém puberťákovi říct, že ho někdo hlídá. Byla by ráda, kdyby za ní jezdil a trávil s ní čas. Problém je v tom, že puberťák nechce. A nechce z velmi prostého důvodu - tato babička nikdy neprojevila sebemenší zájem o JEHO koníčky, JEHO názory, JEHO preference v trávení volného času. Už když byl malý, tak nad jeho hrami buď plakala nebo se pohoršovala, případně mu na rovinu vpálila, že se za něj stydí, když venku napodobuje dinosaury, protože to "normální děti" nedělají. Jednou se stalo, že přijela na návštěvu a byla u nás "náhradní babička". Hráli si se synem na čápožravou žábu. Moje matka se rozbrečela, protože to "není normální", hrát si na čápožravou žábu, protože malý chlapec by si měl hrát s autíčky nebo "zvířátky ze statku". A takto to pokračovalo stále dál. Nikdy ji nezajímalo, co chce syn. Jeho názory jsou pro ni hloupé, protože "tomu ještě nemůže rozumět" a jeho koníčky jsou "divné". Když jí nevyhoví, tak se okamžitě urazí. Což tedy dělá i svým dětem, které s ní z tohoto důvodu také zrovna nechtějí trávit čas.
Pokud na sebe narazí dvě těžce nekompatibilní povahy, tak to prostě NEJDE. A je fuk, jak blízký je mezi nimi "biologický" vztah nebo jakou má jedna strana "ochotu".
Nejde to.