Eudo, věřím. Já si totiž vůbec nemyslím, že kvalita vztahů závisí na četnosti styků.
Naopak, psala jsem tu o tom už v jiné souvislosti, vzdálenost vyloučí třenice, které může přinášet každodennost. Lidé jsou si vzácní, těší se na sebe, kontakty jsou věcí vůle, ne nějaké povinnosti typu vídáme se, protože potřebujeme pomoci s vyzvedáváním dítěte ze školky. V dnešní době elektronické komunikace je obzvlášť snadné udržovat vztah i na dálku. Mé děti si volají s prarodiči minimálně jednou týdně, sdílejí vzájemně své radosti i všední starosti, a to už jsou děti velké, dospívající. Nebylo třeba, aby je prarodiče hlídali. Vztahy jsme vybudovali v rámci společných návštěv, max. děti pobudou u prarodičů pár dnů samy o prázdninách.