"Ona ta babička to neřekne, což je tedy možné brát jako její chybu, ale ona holt nemá to srdce své děti a vnoučata odmítat a nepohostit.
Ovšem po straně si posteskne, protože ji to jednak mrzí a druhak zmáhá.
Slouží do roztrhání těla, protože jsou to přece její milované děti. Ale milované děti to nevidí."

Presne tak, Anette. Ja jich taky par znam. Napr. jedna z nich je moje davna spoluzacka, sebou taha v ruksaku navareny obed pro celou rodinu (ze sveho), dorty na narozeniny (ze sveho), aby mohla s vnoucaty do skolky a vyzvednout... atd atd... Deti jezdi za ni na chalupu, kde ona seka kosou travu, vari obedy v celkem primitivnich podminkach, sbira ovoce a vselijake bobule, obstarava odvoz padl lipy, opravu vchodu a strechy - zatimco rodinka se opaluje a pod. Nestezuje si. Je rada, ze dcery maji zajem. Obe jsou na materske uz dost let. Bodejt by nemely, ze jo. Nepletu se do toho a nic nerikam, je to jeji vec. Ale vidim, co si sama dopreje a jak ji to zmaha. Kdyz jsem se zminila synovi a porovnala s tim, co delam ja, vyjadril se, jestli ty holky to vsecko a hlavne ze tam porad u nektere je ale chteji. Asi jo. A taky si zminil, abych si hlavu nedelala. Kdyz uz nic jineho, ze by z toho byli na nervy.