Kudlo, poctivě jsem se zamyslela a fakt ne, fakt nepřemýšlím jestli nedávím málo tomu kdo dává mě. Tedy myslím v těch opravdu blízkých vztazích, ne v těch zdvořilostních, kde si to hlídám (ale zároveň si hlídám, abych nepřijala víc, než jsem ochotná vracet).
POkud je ten vztah v pohodě a funkční, což vylučuje závislost na jedné a vysávání na druhé straně, tak nějaké počítání a velké přemýšlení není třeba. Děláš co umíš a jak nejlíp to umíš.

Vždyť to přece není jen o hlídání dětí. Pokud má někdo redukovaný vztah s rodiči na to, že se vidí, když si předávají děti a volají, když si domlouvají termín, tak mě vůbec nepřekvapí, pokud vypadnou hned po vyzvednutí dětí (ať už před obědem nebo po), netuší jestli rodič do vnoučat vrazil poslední dvacku, a babička je pak pomluví po okolí jaká jsou nevděčná pakáž a děti nevychovaní spratci. Tam je toho totiž 100% špatně víc, než kdo kdy odešel a co jedl.

My se stýkáme protože spolu chceme být, pomáháme si když je potřeba a umíme si i říct promiň teď se mi to nehodí.