Valkýro, ty nevěříš Mandelince, že to je u ní vše tak super a tobě tady nikdo nevěří, že to je tak hrozné. Protože v tom, jak to popisujete se odráží ten váš přístup, postoj a realita je pod ním. Mandelinka se rozhodla, že je skvělá ženská a vše, co se jí děje, nějak ovlivní a zvládne. Ty ses rozhodla, že za nic nestojíš, a proto se ti se.e vše, na co sáhneš. Objektivně se Mandelince může trochu ubrat, protože nic není jen skvělé, ale ona se rozhodla vnímat jen tu pozitivní stránku a nezabývat se tou negativní. Ona ji nepopírá, ale nenechá ji na sebe působit. Co je k tomu k nevěření? Že jí nikdy není ouvej, že nelituje, nepřemýšlí o tom, cobykdyby? To ale Mandelinka neříká, ona říká, mě je fajn. A fajn může být člověku i tehdy, když sem tam dojde k poklesu nálady, ale GLOBÁL se počítá. Ty jseš tak pohlcená negativním přístupem, že si nedáš šanci mít se ráda takovou, jaká jsi.Až se začneš mít ráda ty a dělat si něco pro sebe, tak se to změní. Těžko říct, jak k sobě pustit sebelásku, je to těžší než se nechat mít rád někým druhým, zvlášť když to nemá člověk uložené někde z dětství. Až budeš zažívat něco příjemného, tak si za to poděkuj a řekni, tohle umím, skvělý. Pak si můžeš ten pocit vyvolat, až ho budeš potřebovat.