LIdo, samozrejme, ze kazdy to ma jinak. Budovat nejake vztahy neni nijak jednoduche. Ja si napr. treba ani nemyslim, ze budovat si RODINNE vztahy nebo v nich pokracovat - s nekym, na koho jsem konstantne nastvana pokazde, kdyz se potkame, proste vubec nemusim. I kdyby se jednalo o nejblizsi pribuzne. Proste urciti lide mi za to nestoji a neminim se k tomu nutit. (jen na okraj poznamenam, ze moje deti s rodinami k nim vubec nepatri). Zrovna tak nemuzu nutit k necemu podobnemu nekoho jineho. Kdyz vnuci babicku nemusi, v poradku. Kdyz babicka vnuky nemusi, je to jeji "problem".
Ze neco nekde je "tradicne" dane je jina vec. Kdyz proste ma clovek pocit, ze se neco MUSI, tak je najezeny. Ja nikdy nic nemusela a tady jsem tak vychovala svoje deti. Babicky se NEMUSI nijak pestovat (=zrovna jako babicky nemusi pronasledovat svy vnoucat za ucelem budovani vztahu). Ten VZTAH je neco, co vyplyva z toho, ze clovek sam chce, protoze mu s nekym je dobre.

Bohuzel o kazdy takhle nema z ruznych duvodu. To, co popisujes, bych proste ignorovala a nedelala bych si zadne svedomi, ze s matkou nekomunikuju. Ale ja se v te situaci nenachazim, moje maminka byla fantasticka, clovek CHTEL sam od sebe, zrovna tak jako dospeli vnuci, kteri za ni jezdili, jak na to meli, kdyz uz byla stara a zila v domove duchodcu. Protoze jinak jsme to resit nemohli zadnym zpusobem.