Jsou lidi, kteří se dlouhodobě nacházejí v téměř neřešitelné situaci, kdyby ji vyřešili ve svůj prospěch, tak by poškodili své blízké, třeba děti. Já to chápu, pak musí občas upustit ventil, třeba tady.

Pak jsou lidi, kteří to řešit můžou a z nějakého důvodu to nedokážou, to se dá taky pochopit.

Každý máme pochopení pro jinou situaci. Já třeba nechápu téma (a nechci se nikoho záměrně dotknout) kdy ženská, nikoliv už mladá holka nechce žít, je "na dně", protože se rozešla s xstým chlapem ve svým životě, má děti, nějak se uživí a z mého pohledu je to přehnané a radši na to nereaguju. Jenže ona to zřejmě subjektivně prožívá jako dno a nebo neví co to dno je.

Já jsme ta kombinace občasnéo stěžovatele a pak ale řeším, když to zajde za určitou nesnesitelnou hranici. Pak nastoupí "JÁ".