Ruth,

čas jistě některý věci vyřeší, a pokud to chceš vzít definitivně, tak úplně všecky, protože za sto let tady nebudem ani my, ani naše současný radosti a trápení.

Ale jinak si myslím, že člověk může aspoň trochu rozhodovat o tom, zda ten čas bude pracovat pro něho nebo proti němu, podle toho, čím ho naplní. Pokud si usmyslím, že ho naplním tím, že třeba budu každý den půl hodiny cvičit nebo se naučím deset německých slovíček a dodržím to, tak budu za dva roky vysportovaná šlank holka a budu schopna pokecat si s Němcem. A pokud mám nějakej problém, kterej pociťuju jako palčivej, a rozhodnu se začít to pomyslný klubko rozplítat, tak třeba budu za dva roky někde úplně jinde.

To, co říkáš, mi totiž trošku připadá jako "nechte to vyhnít, však ono to nějak dopadne". To bezesporu v řadě případů platí a někdy je to i lepší než něco řešit, ale jindy je zase lepší vzít to aspoň trochu do svých vlastních rukou.