.libik...nase mala na nas pred 2 mesicema vydyndala kocicku...to byl primo psychicky napor. No tak jsme se na jednu JEN jeli podivat. Ja byla od zacatku proti, chtela jsem az pristi rok. Kdyz jsem tam dorazili, dite nadsene, manzel zrovna zaplatil, z auta vyndal prepravku /nikdo mi nic nerekl, nevedela jsem to/ a jelo se domu.....za par dni skoncil manzel v noci v nemocnici. Nemohl dychat. Teda spis..vydechnout. Astmaticky zachvat, po tydnu na to mu zjistili jeste alergicke astma na kocky. A to s nama 12 let zil muj kocour...
Ta mala mi za tu chvili taaak prirostla k srdci. A nejen me. Jenze nedalo se nic delat, musela pryc. Byla tu mesic.
Pri tridnich schuzkach dcery jsem se dozvedela, ze brecela ve skole. Ona je jinak tvrdak, nic na ni nepoznas.
Misto prospechu dcery jsem se dozvedela o nasi kocce a o trpicim diteti.

Kote uz je od soboty v Cechach u starsi dcery. Bylo to pro nasi malou dceru jedine prijatelne reseni. Takhle zustane porad jeji kocicka.
Je mi desne, dceri taky. A to vime, ze se ma dobre.

Ze srdce Vam preji, aby se Honzik vratil