Pes byl doma. A pes ležící na gauči a okusující nějakou psí hračku, je běžný jev. Člověk si hned nemusí všimnout, že pro tentokrát má v tlamě něco jiného. Hlídat odložené hračky cizím dětem mi fakt přijde poněkud nadstandard. Prostě smůla, může mi to být líto, ale zodpovědná za tu hračku bych se teda fakt necítila. Jako rodič postiženého dítěte bych i s díky odmítla případnou nabídku na koupi nové hračky a koupila ji za svý, protože moje dítě si má na svoje věci dávat pozor, a ne chtít po domácnosti, kde ho laskavě přijali na návštěvu, aby mu ještě dozorovali věci, které jen tak někde zanechá. A u dítěte, které už samo chodí někam na návštěvu, bych teda očekávala, že bude schopno si tohle ohlídat. Já když přitáhla domů hračku, poškozenou od pesana (jo, taky se mi to stalo), tak jsem to ještě slízla, že si nedávám na věci pozor, a ať to beru jako lekci. Majitele psa do toho nikoho ani nenapadlo tahat.