Souhlasím s většinou názorů, ale po bitvě je každý generál.

Moje babi doma přestala jíst a pít. My (tehdy prostě naivní blbci) jsme ji nechali převést do nemocnice, přece ji doma nenecháme umřít žízní. Přesně, po lžičkách vodu, po lžičkách nutridrinky, tvaroh, koj. výživu... S tím, že ji v nemocnici dají nějakou kapačku na hydrataci, trochu ji rozjí a půjde zas domů. Hahaha. Po nějaké době ji převezli na LDN. Umřela tak asi za 3 týdny. Ano, doma by umřela možná za tři dny, ale dnes věřím, že by to stálo za to a že by to bylo bývalo lepší. I na tu internu jsem chodila 2x denně - v polední pauze a po práci, ostatní přibuzenstvo taky tak průběžně, vždy jsme se snažili se o ni postarat, nebylo výjimkou, že přinesly tác s jídlem, nechali ho tam ležet u postela na stolku a za nějakou dobu odnesly, bez ohledu na to, že sama nebyla schopná se najíst.