Nemyslim, ze to byl az tak jejich zamer, ale jejich chovani ve mne maximalne podporilo samostatnost, schopnost zaridit si vsechno sama, sama si najit zabavu atd.. Najit si, co chci delat, co mi bude bavit a taky mi to vydelavat. Naucili mne neutikat, ale dokoncit to, co zacnu, byt rozhodna. To si myslim, ze je prakticke do zivota a rada bych to predala nasim detem. Nekdy s tim narazim u manzela, ktery to mel naopak - dlouho drzen v idealnim svete v bavlnce a totez by rad dopral nasim detem. Kdyz deti prijdou s tim, ze se nudi, on hned zacne vymyslet, co by mohly delat, kdezto ja bych je nechala, at si neco vymysli samy. Jinak jsme ve vychove jednotni, ale v tomhle nekdy vznikaji treci plochy, deti to vyciti a uz se naucily, ze v me pritomnosti jsou schopne byt samostatne, ale jak je nablizku tatinek, stavaji se z nich mimina.
Co na svych rodicich ocenuji nejvic, ze i kdyz se jim narodilo druhe dite postizene, snazili se, aby mne to neovlivnovalo vic nez je nezbytne nutne a ze nikdy ani slovem nezminili, ze ocekavaji, ze az tady nebudou, prevezmu jejich stafetu pece ja.Ano, postaram se, aby mu nikdo neublizil a dohlednu na plneni jeho pece, ale neceka se, ze svuj zivto zasvetim plne peci o nej.