S tím "dítětem" bych si promluvila...vysvětlila, jak se cítím, pohnutky, svoje výčitky...jakoby se "mu" svěřila.
Myslím, že tohle prochází i skrz vše..."tady" i "tam".
Ono určitě stačí, že je ti to líto, že jsi určité věci přehodnotila.
Chápu - bylo pro a proti...rozhodla ses, jak jsi v tu chvíli uměla nejlíp.
Dnes by ses asi rozhodovala jinak. Asi, kdoví.
Tohle "poznání" stačí.
Není potřeba si neodpustit...člověk se mnohokrát sám trestá mnohem přísněji a déle, než by ho potrestal kdokoliv jiný. A trestá se stále dokola...tím neodpuštěním si.