Myslím, že tvoje reakce je úplně normální. Jsi člověk, ne kus šutru, máš srdce a city. Je potřebné a zdravé si ten smutek odžít. Naopak výčitky jsou k ničemu. Nějak ses rozhodla. Postupem času se ukáže, že každé rozhodnutí bylo správné. Můžeš se s tou bytůstkou v duchu rozloučit, mluvit s ní, omluvit se jí, že nemůžeš být jeho maminkou, rozlučit se, popřát jí vše dobré pro příště. Vlastně nejenom v duchu, mohl by pomoct i nějaký rituál, nějak si ji zhmotnit a poslat po vodě...