Nechápu lidi jako izolované jednotky, spíš jako buňky jednoho těla. Mnohoúrovňové bytosti, které odněkud pocházejí a něco si přinášejí s sebou, něco mají zažít a pochopit. Nesou zátěž z mnoha zdrojů (od svých předků, ze svých předchozích životů, a sami si během života nabalují další). Pokud dostanou jméno po někom, bude to jen další střípek do mozaiky, spíš nepatrný v tom množství ostatních.

Co to přesně je, dát jméno po někom? Musí v tom být jednoznačná intence rodiče nebo rodičů nebo toho, kdo jim do toho kecá. Často někdo dá jméno, které už v rodině je, a žádná intence v tom není a příbuzní si ji domyslí. Já jsem dostala ženskou variantu jména svého dědy, ve skutečnosti se mamka inspirovala svou sestřenicí, ale on si to vyložil po svém a byl patřičně hrdý (a myslím, že mu nikdy ani neřekli, že je to jen shoda náhod). Myslím, že prakticky mě více ovlivnil fakt, že můj otec odmítal vybrat ženské jméno, protože odmítal připustit, že by se mu měla narodit dcera.