Jestli si lžu do kapsy, to nevím. Myslím, že ne.
Jsem mámina kopie. Salámista. Dezorganizovaná. U nás doma to vypadá, jak v bazaru. Máme i společné některé bolesti. Ale jako podstatné vidím to, že mám kolem sebe záchrannou síť. Já to chtěla vzdát už mockrát, využít svojí sedmnáctiletý popelnice, co měla údajně mizerný crashtesty...ALE ... Mám skvělého manžela, tchyni a tchána. Můj mladší brácha mi na čtyřicátiny neposlal ani textovku, ale když je třeba, reaguje okamžitě a spolehlivě. Když mi syna převáželi do Krče, byl tam dřív, než syn....a to jel z Teplic.
Moje máma tohle neměla, když brácha skončil na Homolce, byl měsíc v komatu a půl roku na vozíku. Můj cholerický otec se po té události nejprve víc rozpil, pak začal být nesnesitelný a pak odešel. Máma neměla nikoho. Jestli jí tehdy ruplo, nebo jestli to bylo postupné, to nevím.
Ale mě nikdo do ledvin nekopal, věřím, že máma nás měla ráda. A vychovala z nás alespoň průměrně slušný lidi. Vedla nás k tomu, ať držíme při sobě. A to se nám snad daří....