Lassie, upřímnou soustrast.
Já jsem si jista, že tě maminka i takhle vnímá, můžeš to všechno, i to obejmutí, udělat ještě teď...i když nebude fyzické. Možná bude víc uspokojující a vyrovnávající pro ni, než pro tebe.
Udělala bych to, v klidu bych si někde sedla a vypovídala "jí" všechno, co potřebuju. A pak bych jí pustila.

Jo, rodiče se málokdy zavděčí, ať jsou jací jsou...děti na ně mají veliké nároky. Ale žádný člověk není jen špatný. Já jsem si jista, že "tělo" nevypovídá nic o tom, jak moudrý člověk uvnitř je...děti mohou být mnohem moudřejší, než maminky...a maminky jsou někdy jako malé děti. V kontinuitě času jde o zkušenosti, stáří té "dušičky" uvnitř. A teď to vnímám hodně, že děti lecčemus opravdu důležitému rozumějí, ale rodiče ještě ne.
Špatně se to chápe z pozice toho dítěte.
A neznamená to, že ten člověk, co ještě neumí nebo neví, že je to špatný člověk...prostě dělá to, co zmůže, co dokáže.
Maminka dělala to, co dokázala v té chvíli...koneckonců moje taky ...a myslím, že každého z nás.
A že tu lásku vnímá i mezi "dimenzemi", to jsem si zcela jista.