Jeden rok, to bylo dceři čerstvých 5 let, jsme to možná přehnali se strašením, že pod stromeček naděluje ježíšek jen hodným dětem, nebo má dcera tak velkou dávku sebereflexe, se nás držela jako klíště, skoro se třásla a říkala, že se ke stromečku podívat nepůjde, protože má děsný strach, že tam nic pro ni nebude. Byla zelená jak sedma, až se se o ni začínala bát.
No tak jsme ji přesvědčili a šlo se, dostala na hromádku zatím pár dárků, začala rozbalovat a vytáhla 2 knížky ( tuším Chumelení a Kamarády v kožíšku), začala radostí tancovat, že tak nádherné dárky si hrozně přála a jak je to skvělé, že na ni ježíšek nezapomněl. Další dárky už ji v podstatě nezajímaly a kdyby bývala dostala jen ty 2 knihy, byla nejšťastnější na světě.
Potom šla křičet ze dveří:"Děkuji ti jéžíšku!"
Přišlo mi to roztomilé, trochu jsem byla na rozpacích, každopádně má to následek, že dcera je docela dost skromná