Dcerunka vloni jela se školou do Prahy na vánoční představení. Místo svých kozaček si vzala onošené střevíčky na klínku po spolužačce, protože já jsem jí boty na podpatku odmítla v deseti letech koupit.

V poledne mi volá učitelka, že se jedna bota cestou rozpadla. Pracuju nedaleko, tak jsme se domluvily, že hned přiběhnu. Sraz na náměstí Republiky u stromečku. Jenže mezitím třída musela letět na vlak, a tak tam holka chvíli čekala sama. Vyzula si obě boty (na jedné dochované botě na klínku se blbě stojí) a stoupla si v silonkách k jesličkám. Celá bledá a s modrou pusou se tam dojemně bez bot klepala zimou mezi živým oslíkem a telátkem. Pěkně před obřím obchoďákem, aby se v tom všem konzumu zdůraznilo, že sněží a chudák holčička nemá na boty.

Ve chvíli, kdy jsem přišla, už bylo kolem množství cizinců, kteří si chtěli o Vánocích zahrát u jesliček na tři krále a přinést dary nebožátku. Kolemjdoucí výprava německých důchodkyň mezi sebou pořádala sbírku na kvalitní obuv od Geoxu. A taky na pořádné teplé kalhoty, ať už chudák nemusí chodit za mrazu v sukni. No a pořádnou zimní bundu místo toho kabátku, když už jsme v tom nakupování. Australský manželský pár zase holce sliboval, že jí dá na jídlo a ptal se, jestli vůbec chodí do školy, protože kdyby si ji na dálku adoptovali, tak už by nikdy neměla nedostatek.

Když pochopili, že jsem matka (sobecká, protože ve kvalitních kozačkách od Geoxu) a ne další obdivovatel chudé holčičky, tak se nás obě snažili se nás odvléct do Palladia a nakoupit jí tam a také po mně chtěli číslo účtu, aby na ni mohli pravidelně přispívat. V životě jsem se tak nestyděla. Všem jsem poděkovala, mnohokrát potřásla rukou, opakovaně to vysvětlovala a pak jsem je nějak setřásla a koupila vevnitř první letní plátěné tenisky, co mi padly do rukou. Koupit zimní boty bylo zbytečné, když je měla doma a teď šlo jen o to, skočit do auta a jet. Tyhle mohly být aspoň na tělocvik díky světlé podrážce.

Potom jsme se brodily závějemi ven, kde se ukázalo, že tam ty zachránkyně ještě stojí se svařákem v ruce a na ty botičky hledí s lítostí a na mně s neskrývaným pohrdáním. Ještě teď se mi dělá špatně od žaludku studem, když si na to vzpomenu.