Ony ty baby byly celkem agresivní. Jedna už páčila z holky velikost nohy. Byla tam sama fakt chviličku, ale kdybych přišla o deset minut později, tak by jí už určitě položily plné nákupní tašky k nohám. Naštěstí se dcerka ubránila a číslo boty neřekla.

Ale jako jsem moc ráda, že dobří lidé ještě existují a pomůžou bezprizorními dítěti. Nechci, aby to vyznělo blbě. Navíc se holka od té doby daleko víc snaží v angličtině, protože její "My shoes at home" tehdy nebylo pochopeno.