Ne. Tesim se. Tento rok obzvlast, protoze deti - 3 a 5 let se na Vanoce strasne tesi a hrozne je zerou. Zvlastni, ze ten blikajici konzum vsude venku si moc nepripousti, pro ne jsou Vanoce doma a v kostele. Doma kazdy den jasaji nad adventnim kalendarem a kdyz jim manzel po dvou letech dal baterky do hracky, co sviti hvezdicky na strop, kazdy vecer si u hvezdicek "delaji Vanoce". Adventni vyzdobu, krome vence, nedelam. Venec delame spolecne s kamaradkami a ouncem, takze je to prijemna zalezitost. Na dvere mam nezeleny venec od lonska. Pojala jsem advent jako dobu pustu a duchovniho usebrani, jako se bral drive a to se s prehnanymi dekoracemi neslucuje. Pouze svicky na venci si zapalujeme vzdy, kdyz jsme u stolu. At uz jime, s navstevou nebo u zdobeni perniku. Cukrovi pecu max 5 druhu vcetne perniku, same jednoduche. Vsechna testa jeden vecer, nasledujici dva vecery to upecu. Zadne velke strachy. Zjistila jsem, ze vetsinu stresu dokaze eliminovat presne rozmysleni a vcasne poshaneni darku. Limit 3 na osobu. Kdyz je jich vic, je to ciste pro moji radost. TV nemame, reklamy nas neobtezuji. Do mesta chodime prave a jenom cilene uzit si vanocni atmosfery. Nemusim tam chodit denne, takze je toho tak prave akorat. Na kapry se chodime koukat pouze do kade, k veceri kupujeme chlazeneho lososa.
Jedine, kdo me stresuje, je manzel, neb kazdorocne cekam, zda tentokrat vcas koupi nejak slusny stromek nebo pujdeme 23. vybirat nejake koste z prebranych zbytku. Dnes mi prisla SMS, ze pry stromek ma. Vyzvedla jsem dnes posledni, v podstate zbytny darek. Uz se nemuzeme dockat.