Simki, nechej tomu čas. Myslím, že jsi o kamarádku nepřišla, jen si možná sama v sobě nebo partnersky něco řeší.
Já mám takovouhle kamarádku také - kamarádíme spolu od mých 2 let, čili už je to skoro čtyřicetileté přátelství. Známe své rodiny, víme o sobě také vlastně všechno, jen tedy není čas si volat - ona má teprve teď maličké dítko a druhé teď čeká; já mám už puberťačku a druhou, která do puberty míří... vím, že v době, kdy já jsem rodila a kojila... tak ona chudák neměla ani přítele... bylo to na ni moc. A dost nás to rozdělovalo v názorech, protože nechápala má občasná postesknutí na manžela, na děti... časem se mi třeba doneslo, že někde řekla, že jsme asi doma na rozvod a u nás byla idylka... dnes tohle vše chápe, protože sama už zažívá také manželství...
Když najednou měla přítele, pak když se začali snažit o miminko a ono to nešlo... vím, že to měla také těžké, nervově se skládala...
Lety se mění intenzita psaní si - jednou píšu častěji já, jindy ona... vídáme se teď v posledních letech max. 1-2x ročně... Stejně jako se vyvíjí všechny vztahy, tak i ten náš se vyvíjí a mění... Víme o sobě, ale prostě není tolika času jako bývalo dříve - počítám ale, že za pár let to zase všechno bude jinak

Kamarádce bych dál psala, pokud bych měla pocit, že jsem se jí nějak něčím dotkla, tak bych se jí to snažila vysvětlovat nebo vysvětlit. A nejspíše bych se jí zeptala na přímo, co se děje?