Buchli, ono to má dvě roviny - školní, kde má dítě úlevy a pak tu domácí, kdy to dítě (pokud mu rodiče chtějí pomoct) maká. Mám syna na osmiletém gymnáziu, má úlevy, které jsou částečně respektovány, částečně ne. Češtinářka mi do očí řekla, že si není jistá, nakolik úlevy potřebuje, protože bez nich by měl z diktátu v nejhorším trojky, teď má jedničky, nebo dvojky. A zdůvodňovala to tím, že "ještě takový dítě nezažila" a že u ní mají "dys děti" vždycky stěží trojky.
Přitom úleva spočívá v to, že syn dostává čas navíc na kontrolu.
Jenže my podle rad z PPP doma denně makáme, sice chvilku, ale makáme. A je to opravdu poznat. Doma má syn třeba i učebnici angličtiny, která v podstatě kopíruje tu školní, ale je přetvořená pro dyslektiky. A učí se mu z ní opravdu lépe. A ano, papír jsem do školy nesla v podstatě jenom kvůli tomu, aby syn nemusel poslouchat připomínky typu "děláš chyby jako prvňák".