Za soccíku u nás níkdo nikam do ciziny vojáky neposlal z jednoduchýho důvodu. Útok na západní Evropu sice existoval v plánech, ale neuskutečnil se v době, kdy byl východní blok v konvenčních silách vojensky silnější, protože v daný době se a)komunistickýmu ústředí v Moskvě zdálo výhodnější dosáhnout nejdřív neutrality Německa bez vojenský konfrontace, b) se čekalo na výsledek vojenský konfrontace na Dálným východě, c) bylo nutný nový komunistický režimy ve střední Evropě stabilizovat, často masivní sovětskou vojenskou přítomností nebo i vojenskou intervencí a nedalo se dvakrát sázet na loajalitu tamních armád. Výhodnej okamžik tak kolem poloviny 50. let pomalu přešel a plány se uložily k ledu, zprvu dočasně, ale z dočasnýho se stalo trvalý. Ovšem kdyby se z Moskvy zavelelo, šlo by se bez diskusí.

Nakonec v jinejch případech ten socík válčil, Čína v Koreji, Sověti v Afghánistánu (a nechali za sebou spálenou zem), Kuba na různejch místech v Africe, Rudý Khmerové v Kambodži... Komunismus (míněno leninskej, prakticky existující politická síla, hnutí, ne jako obecnej pojem) byl hodně agresivní politickej blok, a i když nechci nijak přehnaně hájit západní demokracie ani v době koexistence s komunismem, ani dřív, co se expanzivnosti a agresivity týče (hlavně v koloniích), komunismus byl expanzivnější a agresivnější. Už ze svý podstaty, klíčovou podstatou komunismu se záhy po uchopení moci v Rusku stala hlavně technologie moci založená na omezování svobody. A že u nás nebyla nějak od roku 1956 ta svoboda omezovaná tak příkře jako jinde, nebylo nebylo výsledkem nějaký společenský nebo politický debaty, byl to čistě taktickej ústupek komunistů - držitelů moci, který na základě zkušeností ze stalinistickýho období (1948-1956) a z roku 1968 usoudili, že nemůžou stupňovat tlak na společnost do tý míry, aby naplnili všechny svý cíle, protože by mohli vzbudit přílišnej protitlak a ohrozit držbu moci. Kde tuhle obavu neměli, šli dál, někde zcela nekompromisně a tyhle případy ukazujou víc než co jinýho, že se nedá prostě jen říct, že všude je něco, všude bylo nějaký omezování svobody a ti i ti někde proti sobě válčili.