Ach jo, to je tak smutné, je mi vás líto všech.
A musím říct, i když opatrně, aby mi někdo nevynadal, že maminku tak trochu chápu. Jaký má maminka vztah k Vánocům obecně? Určitě je moc nešťastná z tatínkova stavu a myslím si, že i z toho, že mu neumí být oporou, je plná napětí a obav a ventiluje to takhle nešťastně na tebe, jedinou osobu, která je "na ráně". Znám to, moje maminka to po náhlé smrti táty taky dělala, skoro rok to s ní bylo hrozné, méla vztek na celý svět a ventilovala si ho na nás, dcerách. Bylo to těžké pro všechny.
Letos mám opravdu těžké Vánoce, nejraději bych je zrušila. Ale to přece nejde, že, musíme mít Vánoce, tak se to prostě dělá, tak to uděláme, budeme dělat jakoby nic, budeme se dojímat a veselit a aspoň na chvíli na všechno zapomeneme... Já chápu, že je to tak správně, ale nějak mi to nejde. Nikoho jsem (snad moc) nepeskovala, ale příjemný společník nejsem, jsem uzlíček nervů.
Asi i proto tvoji maminku trochu chápu. Moc bych vám všem přála, aby jí psycholog pomohl, věřím tomu, jemu může říct, co tobě neřekne (třeba to, že se jí hroutí svět a že se hrozně bojí).