Ananto, umíš si představit, že ta žena toho muže má ráda, obdivuje ho a vzhlíží k němu, líbí se jí a já nevím, co ještě. A sebe naopak ráda moc nemá, nemá sebevědomí a je ráda, že s ní vůbec někdo je. Tady takový životní postoj zazní nezřídka, ne ve smyslu strpění domácího násilí, ale setrvání ve vztahu, který už partnerským vztahem není, ale ty ženy jsou přesvědčeny, že už je nikde nic jiného nečeká. Moje kamarádka se nechala chytit a přiškrtit mužem při hádce, kdy on byl vyprovokován k tomu, aby odešel, bál se opuštění, nechtěl. Ona to brala jako projev lásky z jeho strany. Nevím, jestli to bylo ojedinělé, jí to jen tak uklouzlo, ale ona je navenek ta, co ten jejich vztah ovládá. Je tak nepochopitelné, že na světě není jen Ananta se svým analytickým, racionálním přístupem k životu. Že existují ženy, které v hloubi duše sami sebou doslova opovrhují a potřebují k potvrzení své hodnoty někoho emočně vyhroceného, kdo má potřebu je ovládat. Na první pohled je nepoznáš, můžou být vzdělané, krásné, úspěšné, nejsou to takové ty věčné kňouralky a oběti s negativním postojem k životu. Typický domácí násilník je Kodet v Pelíškách, i když týrá "jen" psychicky. Já pokaždé přemýšlím, že ona ho má i přesto ráda, což nechápu.