Letos mi to šlo taky jak psovi pastva. Dárky jsem nějak pohonit zvládla, ale velmi skromně, nejsou peníze. Stromek jsme zvládli s předstihem, jak se ukázalo, dobře jsme udělali. Cukroví - letos mě to nějak nebavilo a bylo to i znát. Udělala jsem ho i méně než loni. Den před ŠD syn dostal atb na spálovou angínu, mě třeštila hlava, horečka, zimnice. Nákup jsem nějak dala na poslední chvíli, auto kaput, naštěstí pomohl ex a hodil mě tam i zpět, takže jídlo taky pořešeno. No bylo to letos takové - jak to nazvat - vynucené, v podstatě jsem se přemohla kvůli synovi, dceři je to stejně jedno (autista).